Carlo Acutis (1991 - 2006)

Vzor pro mladé v období výpočetní techniky

Před pár dny jsem v italském časopise našla zajímavý krátký životopis 15 letého kluka dnešní doby, který dokázal skloubit dnešní dobu se vším, co přináší a náboženský život. Posuďte sami:

Život Carla Acutise utekl rychle jako mrknutí oka, ale každá minuta je ochucena entusiasmem jako by byla tou poslední. Vychutnává v plnosti radost a dává s duchovní "živostí" sobě vlastní chuť dělat jako on. Narodil se v Londýně, kde jeho rodiče byli kvůli práci, 3. května 1991. 18. května byl pokřtěn v jednom kostele zasvěceném Panně Marii Fatimské. S ní vytvoří neoddělitelné pouto. Carlo vyrůstá, opravdu, sitíc speciální zbožnost k Marii, která se utvrdila halvně po jeho návratu do Itálie. Od této chvíle bude velkou část období prázdnin trávit v Centola (Salerno) u rodičů maminky. Toto jednoduché prostředí, které je tvořeno přírodou, lidskostí a modlitbou podpořilo duchovní cestu a obohatilo ho o křesťnaské hodnoty.

Když měl tak pět let, během pouťě do Pompei se zasvěcuje Panně Marii Růžencové a od té doby ho začne recitovat pravidelně se svou rodinou. Navštěvuje zakladní školu u sester Marcelline. Choval se vždy vychovaně, s respektem, byl vneustále připravený spřátelit se a držel se daleko od hádek a sporů. Nebyl nejlepší ze třídy, má ovšem vášeň pro informatiku, která mu sjednala velkou vážnost u jeho spolužáků, i když ne všichni souhlasili s jeho rozhodnutími, přitahování iluzí modernosti. Jeho zručnost d osobním počítačem se stane pramenem svolání a nocýh přátelství. Ve čtrnásti letech se přihlásil na klasické gymnázium jezuitů a přes studium, které vyžadovalo stálé a nepřetržité úsilí, se nabídl také jako katechista dětí spolu s ostatními staršími dobrovolníky.

V letech adolescence Carlo strávil část prázdnin v Assisi, kde rodina vlastnila dům. Zde byl u prvního přijímání a později i u biřmování. Tento pobyt mu dovolil přiblížit si ctnosti svatého Františky a najít prostory a místa pro meditaci které, v kráse přírody a v tichu kontemplace, posilní v něm křesťanské ctnosti, které už delší dobu se stali jeho vlastnictvím. Na důkaz je důležité citovat slova, která často opakoval: "Ovocem každodenní Eucharistie se duše posvěcují vznešeným způsobem a neriskují žít nebezpečné situace, při kterých by se dostali do nebezpečí ztratit svoji věčnou spásu." Eucharistické tajemství ho zneklidňuje a vzrušuje a on děkuji s uprímnou radostí Pánu za dar, který dává lidem tím, že se stal realně přítomným.

Jeho mariánská zbožnost v něm zvětšila touhu jet do Fatimy, místa zjevení Panny Maria třem pastýřům. Tak v roce 2006, několik měsíců před jeho smrtí, rodiče uskuteční toto jeho přání (v duchovní cestě Carla zbožnost k Marii byla opravdu základní). Nedlouho po té, co uskutečnil pouť, onemocněl. Bohužel, za tím, co vypadá jako banální nachlazení, se skrývá vážná leukémie. Nějaký den před tím, než má být hospitalizován v nemocnici, prohlásí: "Obětuji všechna utrpení, která budu muset vytrpět, Pánu za papeže a církev ... a abych šel rovnou do nebe." Přemožen krvácením do mozku, umírá 12. října 2006.

(Přeloženo z italského časopisu: il Bollettino Salesiano/ Aprile 2010)

P.S.: Carlo je pohřben v Assisi a byl už zahájen proces blahořečení

P.S.2: Více se o Carlovi můžete dozvědět na "jeho" stránkách: www.carloacutis.com