Závěr ke křižové cestě

Ze spisů Mons. Tonino Bello

Ve starém dómu Molfetty byl velký keramický kříž. Před několika lety ho sem daroval jeden místní sochař. Farář, který zatím nenašel pro něj místo, ho pověsil v sakristii a pod něj dal cedulku: „provizorní umístění“. Nápis, který jsem v prvním okamžiku zaměnil za název díla, mi připadal inspirovaný, natolik, že jsem prosil faráře, aby za žádnou cenu nedával ten kříž pryč z toho místa, které bylo provizorní a aby tam nechal i tu zažloutlou cedulku s nápisem. „Provizorní umístění“. Myslím si, že není lepší formule, jak definovat kříž: moje, tvoje, nejen to Kristovo. Odvahu, tedy, ty, který trpíš upoutaný na vozíku. Odvahu, ty, který zakoušíš výčitky osamělosti. Důvěřuj, ty, který piješ z trpkého kalicha opuštěnosti. Neklej, sestro, která se cítíš být ničena den po dni zlem, které nepromíjí. Utři si slzy, bratře, který jsi dostal ránu do zad od těch, které jsi měl za přátele. Neschovávej pádla do loďky, ty, který jsi unavený dál bojovat. Neochabuj, ubohý bratře, se kterým nikdo nepočítá. Odvahu! Tvůj kříž, i když bude trvat celý život, je stále jen „provizorním umístěním“. I evangelium nás zve, abychom kříž brali jako dočasnost. V Bibli najdeme větu, která shrnuje tragedii stvoření v okamžiku Kristovi smrti: „V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin.“ To je snad nejtemnější věta Bible. Pro mě je jednou z nejsvětlejších. Od dvanácti v poledne do tří hodin odpoledne. Jen tehdy byla na Golgotě dovoleno zastavení. Mimo tyto úřední hodiny byl naprostý zákaz parkování. Po třetí hodině se začnou urychleně odklízet všechny kříže. I to nejmenší zdržení bude bráno Bohem jako neoprávněné. Odvahu trpící bratře. I ty budeš jednou sejmut z kříže. Hle, jedna proděravělá ruka, která snímá ze dřeva tu tvoji. Hle, tvář přítele, potřísněná krví a korunovaná trním, která se dotýká polibkem tvého hořečnatého čela. Hle, nejsladší lůno ženy, které tě ovíjí něžností. V tomto mateřském obětí se, konečně, odhalí celé tajemství bolesti, která ti připadá nesmyslná. Odvahu. Zbývá už jen pár chvil ke třetí hodině odpoledne! Za chvíli už tma zanechá své místo světlu, země znovu získá své panenské barvy a Slunce Velikonoc pronikne mezi mraky. V: Otče náš … K: Dej nám, Bože, své požehnání, chraň nás všeho zlého a doveď nás do života věčného. V: Amen.