Slam v Evropě

Tak jsem prožila měsíc v Bulharsku jako dobrovolnice. První reakce na tuto zkušenost? Super, fakt jsem ráda, že jsem tam mohla být, vyzkoušet si nebo spíš přivonět k misionaření a že jsem tam snad i něco přivezla, i když jsem si toho spoustu odvezla. Bohužel se mi nepodařilo psát sem každý den a tak deník z cest nechám stranou a v průběhu času sem dám spíš nějaké šoty z mého tamnějšího života. 

A zde je první šot.

Kde jsem to vlastně byla a pracovala?

 Bydlela jsem, žila jsem a pracovala jsem ve Staré Zagoře. Je to hezké bulharské město, pokud si dobře vzpomínám tak 4. největší. Bylo vlastně vystaveno z popela, protože bylo spáleno v 5.století. Město má proto ve znaku Fénixe.

Od roku 2008 zde pracují salesiáni s romskou komunitou a  při práci jim pomáhají zaměstnanci a dobrovolníci, kteří sem mohou přijet buď na jeden měsíc (třeba jako já přes prázdniny) nebo až na celý rok. Pracuje se tady v centru, které je na okraji Machali (tak se říká romské čtvrti). Kromě hraní her a dovádění se rómové mohou naučit a zopakovat něco ze školy, naučit se na něco hrát nebo žonglovat, jezdit na kole a nechybí tady ani katecheze, spolčo nebo mše svaté.

My, tzv. letní dobrovolnice, jsme měly první dva a půl týdne na starosti dopolední společné hry pro děcka a sobotní velkou hru. No a pak vlastně cokoliv, co nám dali salesiáni za úkol. Mohly jsme tak poznat práci s rómy, kde bydlí, jak žijí. Další zbytek měsíce jsme jezdili po táborech a byli i na setkání Bulharské mládeže, ale o tom až později. 

Bydleli jsme v jednom pronajatém bytě spolu s dobrovolnicemi, které tady byly na celý rok. K salesiánům jsme pak docházely na modlitby, mše svaté a jídlo a samozřejmě práci, takže jsme vlastně byly celý den někde venku. 

Poznatek: Je zajímavé a důležité prožít někdy pocit, že nemáte místo, kde se ukrýt před světem.